Ponorné čerpadlo je jedním z mnoha typů tlakových čerpadel. Používá se k čerpání vody z velmi velkých hloubek. Má šroubovou nebo monoblokovou strukturu a pracuje na principu odstředivého čerpadla. Je uzpůsoben pro práci ve vodě a má široké využití v průmyslu i domácnostech. Ponorné čerpadlo je mimo jiné nutné k čerpání vody z hlubinných vrtů. Pojďme se podívat, na jaké parametry si dát pozor při výběru toho správného ponorného čerpadla?
Energetická účinnost a provozní spolehlivost
Vhodné ponorné čerpadlo by mělo být především účinné a spolehlivé. Vysoká účinnost by měla být doprovázena energetickou účinností a spolehlivým provozem za všech podmínek. Provozní náklady ponorného čerpadla by neměly být příliš vysoké. Ponorné čerpadlo musí mít nízký faktor spotřeby energie. Mělo by být provozováno v rozsahu nejvyšší účinnosti. Ponorné čerpadlo bude energeticky úsporný, pokud bude správně zvolen pro typ studny, průměr a hloubku studny, hloubku hladiny podzemní vody, výšku budovy, potřebu vody a vzdálenost studny od budovy. Pro účinnost čerpadla je důležitý i výkon motoru, který se obvykle pohybuje od 500W do 1500W. Důležitý je také tepelný parametr, tedy přípustná hodnota teploty kapaliny.
Kapacita čerpadla Q a hlava H
Stanovení parametru účinnosti čerpadla zahrnuje určení pracovního bodu. Účinnost čerpadla se vyjadřuje v dm3/s nebo m3/h, tedy objem kapaliny, který bude přečerpán za danou jednotku času. Zjednodušeně řečeno, účinnost čerpadla je průtok nutný k pokrytí potřeby vody. Kapacita čerpadla musí na jedné straně odpovídat provozním potřebám napájeného zařízení a na druhé straně musí být přizpůsobena kapacitě studny a průtokovému odporu. Kapacita čerpadla musí být vždy nižší než kapacita studny.
Výška zdvihu kapaliny je vyjádřena v metrech sloupce kapaliny a určuje tlak, který má čerpadlo vyvinout, přičemž se bere v úvahu přibližně 20 % lineárních a lokálních ztrát. Geometrická výška zdvihu je rozdíl mezi nejvyšším zásobníkem kapaliny a vodní hladinou. Nejlepší je změřit vzdálenost od hladiny podzemní vody k vodovodní přípojce v budově a poté od přípojky k nejvyššímu odběrnému bodu. Obě hodnoty je třeba sečíst a následně přičíst 20 % geometrické výšky zdvihu a dalších 20 metrů, díky čemuž bude zachována správná hodnota požadovaného tlaku v kohoutku.
